Daniil Charms
překlad Martin Hnilo
Sen
Kalugin usnul a tohle se mu zdálo: sedí v křoví a okolo křoví se prochází milicionář. Kalugin se probudil, poškrábal se na puse, znovu usnul a zdálo se mu tohle: prochází se okolo křoví, ve kterém sedí schovaný milicionář. Kalugin se probudil, pod hlavu si dal noviny, aby si neslintal na polštář, znovu usnul a zdálo se mu, že sedí v křoví a okolo jde milicionář. Kalugin se probudil, vyměnil noviny, lehl si a usnul. Usnul a znovu se mu zdál sen, jak sedí za milicionářem a okolo se procházejí keře. Kalugin zařval, zazmítal sebou v posteli a už se neprobudil.
Spal nepřetržitě čtyři dny a noci. Pátý den se probudil tak zesláblý, že si boty musel přivázat provázkem k nohám, aby mu nespadly. V obchodě, kde si vždycky kupoval pšeničný chléb, Kalugina nepoznali a strčili mu chléb položitný. Zdravotní hygienická komise při prohlídce bytu shledala Kalugina hygienicky závadným a k ničemu se nehodícím a přikázala bytovému družstvu vyhodit Kalugina společně se smetím.
Kalugina přeložili napůl a vyhodili ho jako odpad.
Příběhy
Jednou se Orlov přejedl hrachovou kaší a umřel. Když se to dozvědel Krylov, umřel také. A Spiridonov umřel sám od sebe. Spiridonova žena spadla s příborníku a také umřela. Spiridonovy děti se utopily v rybníce. Spiridonova babička se opila a zatoulala se. Michajlov se přestal česat a dostal vyrážku. Krylov nakreslil dámu s bičem v ruce a zešílel. Perechrestov dostal telegraficky čtyři sta rublů a začal se tak naparovat, až ho vyhodili z práce.
Takoví dobří lidé a nedovedou se postavit na vlastní nohy.
Vypadávající stařeny
Nějaká stařena se z nadměrné zvědavosti vyklonila z okna, vypadla a potloukla se. Z okna se vyklonila druhá stařena, začala se dívat dolů na tu potlučenou, ale z nadměrné zvědavosti se také příliš vyklonila, spadla a potloukla se. Potom z okna vypadla třetí stařena, pak čtvrtá a pátá.
Když vypadla šestá, přestalo mě to bavit a šel jsem na Malcevský trh, kde prý jednomu slepci darovali pletenou šálu.
Začátek nádherného letního dne (Symfonie)
Sotva kohout zakokrhal, Timofej se vyhoupl z okénka na střechu a vyděsil všechny, kdo šli právě kolem. Rolník Chariton se zastavil, zdvihl kámen a hodil ho po Timofejovi. Timofej zmizel. „Ten je ale mazanej!“ Zařvalo lidské stádo a někdo, snad Zubov, se ze všech sil rozběhl hlavou proti zdi. „Ach!“, vyjekla ženská s opuchlou tváří. Komarov ji poplácal po tváři a baba s jekotem zalezla pod vrata. Šel okolo Fetěljušin a poškleboval se. Přišel k němu Komarov a povídá: „Tu máš, ty špekoune!“, a vrazil Fetěljušinovi jednu do břicha. Fetěljušin se opřel o zeď a začal dávit. Shora z okna plival Romaškin a snažil se do Fetěljušina strefit. Nedaleko odtud nosatá ženská řezala neckami své dítě. Mladá vypasená maminka hoblovala obličejem hezounké holčičky cihlovou zeď. Nějaký pejsek si zlomil tlapku a válel se po chodníku. Malé klouče se krmilo z plivátka jakýmsi svinstvem. Ke koloniálu se táhla dlouhá fronta na cukr. Ženské se hlasitě hádaly a šťouchaly do sebe košíky. Rolník Chariton se zpil denaturákem, postavil se před ženské s rozepnutými kalhotami a vedl sprosté řeči.
Tak takhle začal nádherný letní den.
Čtyřnohá vrána
Bylo nebylo, dávno tomu, žila jednou jedna čtyřnohá vrána. Ona tedy ta vrána, když se to tak vezme, měla vlastně pět nohou, ale to snad ani nestojí za řeč. No. A jednou si vám ta čtyřnohá vrána koupila kávu a přemýšlí: "No jo. No tak jsem si teda koupila kávu. To jo. Ale co s ní teď mám dělat, že jo?" V tom jako napotvoru běží kolem liška. Uviděla liška vránu a hned na ni křičí: "Hééj", křičí: "Týý! Vráno!" A vrána křičí na lišku: "Kdo je u tebe vrána? Sama seš vrána!" A liška křičí na vránu: "A ty jsi, vráno, svině!" Vtom se vám vrána tak urazila, že až rozsypala kávu. A liška běžela pryč.
A vrána slezla dolů na zem a vykročila svýma čtyřma, nebo přesněji, pěti nohama ke svému mizernému, prašivému domku.