Gottfried Benn
překlad Ludvík Kundera
! Upozornění !
Básně nejsou určeny
pro slabší nátury, děti a těhotné ženy
Malá astra
Složili na stůl utopence: rozvážeče piva.
Kdosi mu strčil mezi zuby
astru, celou lila.
Když jsem od hrudníku
dlouhým skalpelem
pod kůží řezal jazyk a patro,
asi jsem o ni zavadil;
sklouzla do mozku, jenž vedle hnil.
Při zašívání
jsem mu ji do hrudní dutiny přibalil,
mezi dřevitou vlnu.
Napij se v té své váze dosyta !
Spi sladce,
malá astro !
Krásné mládí
Ústa dívky, jež dlouho ležela v rákosí,
vypadala tak nahryzle.
Při otevření hrudníku byl jícen tak děravý.
Konečně jsme v loubí pod bránicí
nalezli hnízdo mladých krys.
Jedna sestřička byla mrtvá.
Ostatní žily z jater a z ledvin,
pily studenou krev a strávily
tu krásné mládí.
A pěkně a rychle jim nadešla i smrt:
hodili jsme je všechny do vody.
Ach, jak kvičely ty čumáčky !
Negrova nevěsta
Pak na poduškách temné krve leží
plavá šíj bílé ženy.
Slunce jí řádí ve vlasech,
a klečí kolem jejích hnědších ňader,
neznetvořených neřestí a porodem.
Vedle ní negr: oči a čelo
napadrť koňským kopytem. Dva prsty
špinavé levé nohy zavrtává
do nitra jejího bílého ouška.
Ona však leží spíc jak nevěsta:
na okraji své šťastné první lásky
jak před přemnohým nanebevzetím
mladé a teplé krve.
Až jsme jí
vnořili skalpel do bílého hrdla
a hodili jí přes kyčle
purpurovou roušku mrtvé krve
Rekviem
Na každém stolu dva. Muži a ženy
přes sebe. Nazí, přesto beze běd.
Lebka a hrudní koš jsou otevřeny.
Těla teď rodí. Rodí naposled.
Tři misky vždy: od mozku po varlata.
Ďábelský chlív i krásný Boží chrám
Z dna kbelíku jak z krvavého bláta
se šklebí pádům, hříchům, golgotám.
Do rakví zbytek. Novotvary visí:
dětská hruď, mužské nohy, ženské zadky.
Ze dvou,co spolu smilnívali kdysi,
tu leží cosi jako z jedné matky.
Muž a žena procházejí rakovinovým barákem
Muž:
Zde tahle řada samý rozpad klínů
a tahle řada rozpad hrudí, ňader.
Pach. Sestry střídají se po hodině.
Pojď, zvedni klidně tuhle přikrývku.
Hle, tahle hrouda sádla, shnilých šťáv,
to bylo kdysi uctíváno mužem,
prý: opojení, domov !
Vidíš tu jizvu tady na prsou ?
Cítíš ten růženec rozměklých bulek ?
Sáhni si. Měkké maso, nebolí.
Tahleta krvácí jak ze sta těl.
Ne, nikdo nemá tolik krve.
Zde téhle vyřízli
nejprve dítě z prožraného klína.
Nechají je tu spát. - A novým řeknou:
Vyspíte se tu z chorob. - V neděli
je pro návštěvy trochu probudí.
Potravy zkonzumují málo. Záda
jsou proleželá. Vidíš mouchy ? Někdy
je sestra vydrhne. Jak lavici.
Hlína se dme už kolem postelí.
Maso se stává krajinou. Žár mizí.
Šťávy už zvolna tečou. Země volá.