Egon Bondy: Pohádky
Kouzelníci
Jednou si vyjel Bondy se svým přítelem na kanoi. Potkali dvě dívky, jež měly díru v lodi a řekly: "Hle, to je Bondy a jeho přítel. Řekneme jim dobrý den, neboť jsou to mocní kouzelníci." Bondy sedě na kanoi byl potěšen, že je vožen a že je znám. Zavezl dívky k pražskému Ostende a snědl jim chleba. Pak dívky řekly, že jdou do biografu. Bondy je čekal, ale dívky - byly to divé ženy - nepřišly.
Spací příšera
Spací příšera celý den spí a probouzí se teprve před půlnocí. Potom chytne každého, kde je ještě vzhůru, pověsí se mu na záda a znemožňuje mu zvednout se a jít do postele. Jedna zvlášť výkonná spací příšera se už dávno chytila Bondyho a létá za ním, kamkoli se hne. Jediná obranná zbraň je pivo nebo sodovka. Sodovku ovšem Bondy pít nesmí, aby si neublížil na zdraví jako Peťák, který umřel proto, že když mu knedlíky běhaly v posteli, tak se zapomněl druhý den napít, dostal jaterní koliku či insuficienci a za tři dny byl na prkně. Proto Bondy pije pivo, poněvadž spací příšera mu sedí na šíji. Poněkud odlišný případ od Nikolaje Stankoviče.
Jak Bondy nemohl napsat pohádku
Jednoho dne slíbil Bondy Kubovi, že mu napíše pohádku. A to neměl dělat. Přišel domů, zul si jednu botu, ale tu chytilo strašidlo, které má Bondy v domovní chodbě. Bondy hledal botu, hledal, ale nalézt nemohl. Musel skákat po jedné noze až na ulici a tam strašidlo s botou chytil, protože strašidlo se na ulici bojí lidí. Pak sundal Bondy druhou botu a tu chňapla Měsíční kočka, která bydlí na Měsíci a chodí se na Bondyho občas dívat, a utekla s ní na Měsíc. Bondy musel skákat po jedné noze až na Měsíc. (skákal tam přes půdu) a tam si botu vzal a odnesl domů. Zatím uteklo půl noci. Doma si vzal Bondy konečně bačkory, papír a tužku a chtěl psát Kubovi pohádku. Ale jak si položil papír před sebe na stůl, rozlítly se všechny archy papíru, lítaly po celém pokoji a začaly zpívat: "Bondy hloupej, Bondy hloupej, jak lítáme pěkně koukej, Bondy ty jseš strašně hloupej ! To foukala do papírů Petřínská čarodějnice, která si dělá zuby na Veroniku - ale ne na Němcovic, nýbrž Lopatkovic. Bondyho to velice rozzlobilo, vyskočil ze židle, zamával rukama a začal lítat po pokoji jako krocan a listy papíru chytat. Vrazil hlavou do skříně a udělal si bouli, vrazil nohou do knihovny a ta se sesypala, vrazil rukou do lustru a ten udělal blik a spadnul. Teď byl Bondy potmě a papírů měl chycených jenom polovičku. Snesl se dolů, zapálil si svíčku a nestaraje se o ostatní papíry chytil tužku a chtěl psát Kubovi pohádku. Na papíry si postavil pětadvacetikilové závaží, aby zas neuletěly, a psal. Ale napsal první řádku a chtěl právě psát druhou řádku a uviděl, že první řádka je pryč. Koukal se, co to, a všecka písmenka se schovala do šuplíku a dělala tam kravál. Bondy musel šuplík opatrně pootevřít a písmenka z něho po jednom lovit. A bylo už další čtvrt noci pryč. Písmenka přilepil Bondy klihem a další psal jenom klihem a štětkou, aby z papíru nemohla. A začal tak psát pohádku pro Kubu, která se jmenuje Podmořská kočka v Ječné ulici. To je pohádka velmi zajímavá, čarodějná, ale na slovo pravdivá, takže je to pohádka poučná. Ale zatím uteklo poslední čtvrt noci a bylo ráno a Bondy musel jít spát. Poslední papíry létající po pokoji se usadily kam je napadlo, písmenka na papíře štětkou a klihem psaná pištěla, protože se jim to nelíbilo, Petřínská čarodějnice se smála, jak Bondyho doběhla a pak honem odletěla domů na Petřín, strašidlo na chodbě si nedalo pozor a první lidi, co šli do práce, je přiskřípli za ocas mezi dveřmi, Měsíční kočka šla taky spát a Bondy pohádku Kubovi nenapsal a nenapsal.